Přestože mnohé kroniky píší o upírech často velmi působivě, můžeme spekulovat o jejich věrohodnosti. Odborníci se domnívají, že ve většině případů jsou krvelačná stvoření jen odleskem bujné fantazie tehdejších pisatelů. Na druhou stranu existují úředně ověřené dokumenty, které upírství potvrzují. Tyto materiály pochází často z rukou vážených osob – lékařů, soudců popřípadě vojáků.
Jeden takový příběh se odehrál v roce 1725 v Uhrách. Tehdy byl v obci Kisilovy pohřben jistý Petr Plogajovič. Uplynuly tři týdny a ve vsi se počaly dít divné věci. Vše začalo náhlým onemocněním několika lidí, z nichž o týden později devět zemřelo. Před svou smrtí všichni vypověděli, že za jejich nemocí stojí Petr Plogajovič. Ten prý k obětem vtrhl v noci coby upír, sklonil se nad jejich krkem, zakousl se do něho a sál teplou krev. Místní obyvatelé dostali strach. Rozhodli se, že otevřou Plogajovičův hrob a jeho mrtvolu spálí. K tomu ale potřebovali „požehnání“ carského místodržitele a místního faráře. Ti takové povolení odmítli zprvu vydat. Učinili tak až v okamžiku, kdy vesničané pohrozili odchodem z obce. Záležitost byla postoupena soudnímu dvoru v Bělehradu, který do Kisilov vyslal dva úředníky. V jejich přítomnosti byl upírův hrob otevřen. Přihlížejícím občanům se naskytl nezvyklý pohled. Mrtvola měla otevřené oči, nepáchla a připomínala spícího člověka. Na místo byl ještě povolán carský důstojník, který zde pořídil úřední protokol. Ten mimo jiné zmiňoval skutečnost, že ústa mrtvého Plogajoviče obsahovala menší množství čerstvé krve. Podle zvyklostí bylo mrtvému kůlem probodnuto srdce a jeho tělo spáleno na hranici.
