Sméagol byl původně hobit, který žil v míru a spokojenosti se svou rodinou a společenstvím. Jeho život se však dramaticky mění v okamžiku, kdy se mu do rukou dostává Prsten moci. Ten, který nabízí neomezenou moc a nesmrtelnost, ale současně je zdrojem korupce a zkázy.
Sméagol je od prvního okamžiku setkání s Prstenem uchvácen jeho mocí, a to v něm vyvolává intenzivní touhu a posedlost – silné emoce, které ho vedou k postupnému ospravedlňování jakýchkoliv činů vedoucích k získání Prstenu a možnosti si ho ponechat.
Tento proces korupce a zvrácení je v psychologii známý jako racionalizace – obranný mechanismus, kdy jedinec ospravedlňuje své nevhodné nebo škodlivé činy tím, že je představuje jako logické a přijatelné.
Jak Sméagol postupně ztrácí své pouto s realitou a svým původním já, začíná se u něj projevovat druhá, temnější osobnost – Glum. Ta je plně ovládána Prstenem a je připravena udělat cokoliv, aby si jej udržela. Dokonce i zabít nejlepšího přítele Déagola. Tento proces rozštěpení osobnosti je v psychologii známý jako disociativní identita, stav, kdy jedinec prožívá dvě nebo více odlišných nebo nesouvislých identit.
Zboží na s tématikou PÁN PRSTENŮ zakoupíte zde
Postupem času se Glum stává dominující a Sméagol, ten hodný, je stále více potlačován. Tento boj mezi dvěma identitami je vyobrazen v mnoha scénách, kdy se Sméagol a Glum navzájem přou a argumentují.
Tolkienova postava Gluma tedy skvěle ilustruje některé klíčové principy lidské psychologie – především, jak může posedlost mocí a korupce vést k racionalizaci a jak dlouhodobý stres a trauma vedou k disociativní identitě. Navíc nám dává možnost nahlédnout do toho, jak se může jedinec ztratit ve své vlastní temnotě a jak těžké může být najít cestu zpět.
Sméagolova transformace na Gluma je tak fascinující a děsivou připomínkou toho, že nekontrolovaná touha po moci a neschopnost čelit vlastní temnotě může zničit život jedince a zcela ho odcizit od jeho pravého já.