Záhady

Mořské panny nebo kapustňák?

Už od pradávných dob provázely námořníky na jejich cestách báje a pověsti o mořských pannách. Tento mýtický tvor představoval napůl ženu a napůl rybu. Od pasu nahoru ženské tělo pokrývaly dlouhé vlasy, spodní část pak tvořil rybí ocas. Mořská panna, jejíž slovesný původ vznikl někdy ve středověku, se vyskytuje v legendách snad všech evropských národů. Slované ji nazývali rusalka, v Německu je tato bytost známa jako Meerfrau, Nix, Nixe či Lorelei. Irové ji označovali jako Merrow a Skandinávci Neck, Havfrue a Havmand.

V našich končinách můžeme za nejznámější zmínku o mořské panně považovat pohádku Hanse Christiana Andersena z roku 1836 nesoucí název Malá mořská víla. Příběh vypráví o mořské panně, která se zamiluje do prince. Vydá se proto k čarodějnici a požádá ji, aby ji proměnila v člověka. Ta tak učiní. Malé mořské víle dá nebývalou krásu, avšak ji zbaví hlasu a vyměří jí čas do příštího úplňku, během kterého se do ní princ musí zamilovat, jinak zemře. To se však nestane, mořská panna se lásky prince nedočká a hned za svítání po prvním úplňku umírá a mění se v pěnu. Tolik pohádka, kterou v roce 1976 zfilmoval s Miroslavou Šafránkovou v hlavní roli i režisér Karel Kachyňa.

Po celém světě byla koncem minulého tisíciletí zaznamenána četná pozorování mořských panen. Zhruba v polovině 20. století byla u Shetlandských ostrovů spatřena bytost připomínající chlupatou ženu s rybím ocasem, která pronikavě křičela. V roce 1947 zas jistý skotský rybář tvrdil, že viděl mořskou pannu, která seděla na staré pasti na humry a česala si vlasy. Když zaregistrovala rybářovu přítomnost, zmizela pod vodní hladinou. Tato zmínka pochází z knihy Arthura Waugha The Folklore of the Merfolk. Jiné pozorování se odehrálo v roce 1977. Mořská panna byla viděna v Pretorii v Jihoafrické republice. Podle svědků se jednalo o ženu bílé pleti s krásnými ňadry a šupinatým ocasem. Po chvíli byla podivná bytost za přítomnosti přihlížejících vrácena zpět do moře.

Jedno z posledních pozorování mořské panny přichází z Grónska. Tam v březnu roku 2013 zaznamenala skupina potápěčů prostřednictvím sonaru podivné zvuky. Potápěči se tedy vydali s kamerami do mořských hlubin, aby zjistili jejich původ. V jednom okamžiku se před objektivem kamery mihla podivná ruka s plovací blánou mezi prsty. Vše se událo tak rychle, že končetina byla rozeznatelná až po zpomalení filmu (https://youtu.be/bSG3kPa-jOU). Je zajímavé, že podobný živočich byl nejednou viděn i na souši, a to zpravidla v souvislosti s pozorováním mimozemšťanů. Odkud tato tajemná bytost pochází, to už se asi sotva dozvíme.

Ne všechna pozorování mořských panen jsou seriózní a postupem času vyjde na povrch skutečnost, že se jednalo o podvod. Do této škatulky lze zařadit sérii fotografií, které v nedávné době prostřednictvím emailových zpráv doslova obletěly svět. Na snímcích bylo zachyceno mrtvé tělo mořské panny vyplavené na Floridě. Teprve čas ukázal, že se jedná o takzvaný HOAX (falešná zpráva, mystifikace, novinářská kachna) a vyfotografované tělo je podle serveru snopes.com jedním z výtvorů umělce Juana Cabany, který je nabízí i v aukcích k prodeji.

A jak se k otázce mořských panen staví vědecká veřejnost? V roce 2012 vydal Národní úřad pro oceány a ovzduší (NOAA) prohlášení, že mořské panny neexistují. “Nikdy nebyly nalezeny žádné důkazy o existenci humanoidních tvorů žijících ve vodě,” objevuje se v prohlášení úřadu. A co nebo koho tedy pozorovatelé viděli? Podle vědců by to mohl být kapustňák – býložravý mořský savec, který má přední končetiny změněné v ploutve. Některá pozorování by se tak možná vysvětlit dala, ale co ta ostatní? Otázka existence mořských panen tak stále zůstává zahalena rouškou tajemství.