Přestože mnohé kroniky píší o upírech často velmi působivě, můžeme spekulovat o jejich věrohodnosti. Odborníci se domnívají, že ve většině případů jsou krvelačná stvoření jen odleskem bujné fantazie tehdejších pisatelů. Na druhou stranu existují úředně ověřené dokumenty, které upírství zmiňují. Tyto materiály pochází často z rukou vážených osob – lékařů, soudců popřípadě vojáků.
Jeden takový příběh se odehrál v roce 1725 v Uhrách. Tehdy byl v obci Kisiljevo pohřben srbský sedlák Petr Plogajovič. Podle dostupných záznamů se tři týdny po jeho smrti začaly v obci objevovat znepokojivé případy, kdy lidé onemocněli a později zemřeli. Tvrdilo se, že za jejich smrtí stál právě Plogajovič, který se po nocích jako upír vkrádal do jejich domovů, kde se skláněl nad jejich krky a nasával teplou krev. Takto měl o život připravit celkem devět lidí. Situace vyvolala mezi místními obyvateli velké obavy a vedla je k přesvědčení, že tělo upíra musí exhumovat a spálit. K tomu ale potřebovali “požehnání” místního faráře. Ten takové povolení zprvu odmítl vydat a učinil tak až v okamžiku, kdy vesničané pohrozili odchodem z obce. Rozhodnutí bylo nakonec podpořeno i ze strany oficiálních úřadů, jak to dokládá i zpráva carského důstojníka, úředníka habsburské administrativy, který byl přítomen při vykopávce a následném probodnutí Plogajovičova těla kůlem.
Záznamy uvádí, že při otevření hrobu bylo tělo nezvykle zachovalé, a dokonce se zdálo, že z úst mrtvého vytéká čerstvá krev, což bylo v té době považováno za důkaz jeho upírství. Na základě těchto zjištění a podle místních zvyklostí bylo mrtvému kůlem probodnuto srdce a jeho tělo spáleno na hranici.
Příběh Petra Plogajoviče je významný nejen jako příklad tradic a pověr souvisejících s upíry, ale i díky zachované dokumentaci tehdejších postojů a reakcí na nevysvětlené a zdánlivě nadpřirozené události. Jeho případ tak představuje zajímavý vhled do historie a kultury té doby.
