Články

Proč trpaslíci odcházejí

Pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících snad není třeba nikomu představovat. Právem patří do klenotnice dětské literatury, neboť odkojila téměř každé dítko. Vypráví o harmonickém soužití princezny s pidimužíky, kteří si ji velmi zamilovali.

Kdo byli trpaslíci a odkud se vzali? Tito malí tvorové mají původ v lidových pověrách, v nichž byli symbolem plodnosti půdy a úrody. V době, kdy lidé žili v souladu s přírodou, jim byli pomocníky. Vesničanům opravovali nářadí nebo vypomohli ve stáji. Byli to skvělí řemeslníci a kováři. To si uvědomovali i někteří bohové, kterým trpaslíci vyrobili nejvzácnější nástroje jako například Thorovo kladivo, jež se nikdy nezachvělo a neminulo cíl, Freyrovu loď, kterou bylo možné složit do kapsy, Freyjin náhrdelník či Odinův oštěp. Alespoň tak se o tom zmiňuje severský veršovaný epos Edda.


Domovem trpaslíků je podzemní svět, hrobky, jeskyně nebo skrytá místa mezi kameny. Stejně jako duchové a strašidla dokáží měnit svou podobu. Dopadne-li na ně sluneční světlo, zkamení.

Trpaslíky s dobrým srdcem bychom našli třeba v Lužických horách. Kdysi dávno se tu poblíž Sloních skal ztratila jedné pastýřce kráva. Dívka se ji vydala hledat. Po chvíli spatřila dobytče na jedné z menších skalek a vedle něho seděl trpaslík s dlouhými šedivými vousy. Byl zamyšlený a smutný. Otočil se k dívce a pravil: „Časy se změnily, lesy mizí, krajina je zpustošená a lidé jsou stále víc zlí. Proto my, trpaslíci, odcházíme z těchto míst.“ Natáhl k pastýřce ruku a podal jí klíč od trpasličí pokladnice s prosbou, aby jej uschovala pro případ, že by se pidimužíci do kraje vrátili. Dívka slíbila, že tak učiní. Najednou se kolem začali objevovat další mužíčkové, až jich byl celý regiment. Když se seřadili, opět zmizeli kdesi v podzemí a jen jejich zpěv dával najevo, že míří kamsi do Krušných hor. Pastýřka sevřela dlaň, odvedla kravku domů a klíč k pokladům schovala do duté lípy u statku. Od té doby žila spokojeně až do smrti.


Mezi trpaslíky jsou i takzvaní hospodáříčkové. To jsou pidimužíci, kteří mají svůj revír a starají se o to, aby v něm byl pořádek. Do takové skupiny bychom právem mohli zařadit například trpaslíky lesní. Ti bývají povětšinou oblečeni do mysliveckého a pečlivě hlídají svůj revír. A právě o nich se zmiňuje další legenda.

Svého času nastoupil v hájence nad Olešnicí nový mladý hajný. Když se jednou pozdě večer procházel svým revírem, uviděl na jedné planince hořet malý ohníček. Myslivec se šel podívat, co se to tu děje. U ohýnku sedělo pět malých človíčků, po lesácku oblečených s bílými vousy obtočenými kolem pasu. Byli tak malí, že kdyby je všechny vzal na svou dlaň, ani by je necítil. Hajný hned poznal, že jsou to lesní trpaslíci. Natáhl se k zemi a poslouchal, co si skřítci povídají. Hovořili o lesní zvěři, o stromech, květinách, o lesní havěti a co se toho dne v lese událo. Rozdělili si úkoly na další den a rozběhli se po lese. Když se druhého večera opět sešli na planince, byli velmi rozčilení. Zjistili, že lesu škodí houbaři. Rozdupávají houby a je třeba je potrestat. Jeden z trpaslíků vytáhl černou hůlku, třikrát s ní zamával nad hlavou a pronesl kouzelnou formuli. V tu chvíli zahřmělo, spustila se vichřice a všechny houby se schovaly. Človíčkové zmizeli a od té doby je prý nikdo neviděl.


Ne všichni trpaslíci jsou ale dobří. Už středověká literatura pokládá některé z nich za zlomyslné a celkem záporné bytosti, které škodí lidem. Například v severské mytologii nacházíme skřítka jménem Troll. Slovník cizích slov překládá tento výraz jako démonická bytost (skřítek nebo obr) věštící zlo. Podle jiného slovníku se jedná o postavu severské mytologie, škodlivou lidem. Tedy něco jako zlý skřet. Podobně zlí byli údajně i trpaslíci z vrchu Kotouč nedaleko Štramberka. Pověst vypráví, že když se tamní lidé dali na křesťanskou víru a byli na mši v kostele, vtrhli do jejich obydlí trpaslíci a pustošili, kde se dalo. Vylévali mléko, odvazovali dobytek, plenili zahrádky, rozbíjeli okna. Jednoho dne se místní lidé rozhodli na vrchu Kotouč vybudovat hrad, který je měl chránit před nepřáteli. Pokaždé, když vykopali základy, zlí trpaslíci je v noci zasypali. Rytíř, který měl hrad obývat, se v rozmrzelosti rozhodl vybudovat pevnost na protějším kopci. Místní obyvatelé, zoufalí nad jednáním skřetů, se rozhodli konat na Kotouči své pobožnosti, a tak se zlomyslných pidimužíků zbavit. A to se jim také podařilo.

Je škoda, že trpaslíci a jejich příbuzní se s rozvíjejícím se technickým pokrokem a změnami ve společnosti vytrácejí z lidského povědomí. Přesto se mezi námi čas od času objeví více senzitivní lidé, kteří dokáží s obyvateli podzemní říše komunikovat. Jen ti se o nich mohou dozvědět nejvíce.

%d blogerům se to líbí: