Duchové

Na duchy ani farář nestačil

Do chalupy svých rodičů v jihočeském Sepekově se pan Josef nastěhoval na podzim roku 1994. To ovšem ještě nevěděl, co ho v novém obydlí čeká. „Když jsem se jednoho rána, asi po dvou týdnech pobytu, probudil, zjistil jsem, že v celém domě jsou vytahané ze zásuvek zástrčky elektrospotřebičů,” začíná své vyprávění pan Josef. „Dost mě to vyvedlo z míry. Tím spíše, že v domě jsem byl sám.” Asi o dva dny později se situace opakovala. Snad jen s tím rozdílem, že v domě byla ráno rozsvícena všechna světla. Podobných událostí se prý toho podzimu udála celá řada. Jejich vyvrcholení na sebe však nenechalo dlouho čekat.

„Spal jsem v kuchyni na peci, když vtom se nocí přikrytou místností začal rozléhat rozhovor dvou osob, muže a ženy,” pokračuje Josef. „O čem spolu mluvili, to nevím. Jediné, co si pamatuji, je, že hlasy vycházely od kuchyňského stolu.” Zprvu se pan Josef domníval, že do domu vnikli zloději. „V okamžiku, kdy jsem se chtěl otočit, abych se podíval, kdo je tou nezvanou návštěvou, mě sevřela neznámá síla a já se nemohl dál hýbat.” Přesto pan Josef zahlédl sedět za kuchyňským stolem dvě mlhavé postavy. „Takto zparalyzovaný jsem zůstal jen malý okamžik,” vzpomíná pozorovatel. „Pak se mi zatmělo před očima a sevření povolilo. Když jsem se zorientoval, v místnosti už nikdo nebyl.”

Po porovnání uvedené výpovědi se záznamy v místní kronice jsme dospěli k závěru, že popsané události souvisí s místem samotným.

Kolem roku 1321 tu totiž v gotickém slohu vystavěl biskup Jan IV. chrám sv. Mikuláše, u kterého se nacházel i hřbitov. Chrám byl později v rámci regulace far a církevního majetku císařem Josefem II. uzavřen a následně prodán ve veřejné dražbě.

Roku 1789 přestavěli místní občané kostel na obytný dům se sedmi byty. Z kostela se zachovaly jen hlavní zdi. Věž byla zbourána. Dne 16. prosince 1912 dům vyhořel při velkém požáru, jemuž padlo za oběť čtyřicet čísel. Odolaly jen silné zdi. Tehdejší farář Mílo Vašta vyjednával s památkovým úřadem o záchraně této památky, ale dříve než došlo k ukončení jednání, dva z těch, kteří tu bydleli, vlezli v noci na klenbu kněžiště, kde vyrazili svorník ozdobený pětilistou růží Vítkovců. Nato se klenba zřítila. Ruinu pak skoro rozkopali a na jejím místě postavili nové domy. Jedním z nich je právě dům, ve kterém bydlí pan Josef. Prochází jím klenba původního kostela, která je patrná zvláště v obývacím pokoji. Dvůr patřící k domu leží na bývalém hřbitově.

Podivné události se tu odehrávaly již dříve. Podle jedné pamětnice ze sousedního Milevska má toto místo strašidelnou pověst pěkně dlouho. Před lety tam přízraky trápení lidé pozvali faráře, aby obydlí vysvětil. Když duchovní otec vešel do domu a dal se do díla očišťování, jakási neznámá síla s ním smýkla o zem. Od té doby nechtěl mít ani farář s tímto místem nic společného.

Sousedka pana Josefa se nám svěřila, že na kamenné zdi u strašidelného domu nejednou pozorovala dvě ohnivé koule o velikosti fotbalového míče, které vedle sebe jen tak poskakovaly. Trvalo to prý vždy jen malou chvíli. Z pohledu psychotroniky se v místě nachází negativní energie. Ta má přímou souvislost s požárem, který v těchto místech vznikl a s dušemi mrtvých z původního hřbitova.