Lidé mají strach z nejrůznějších věcí. Podle průzkumů hraje v této oblasti dominantní úlohu strach z budoucnosti. Doba je nejistá, k zásadním zvratům může dojít každým dnem, každou hodinou, minutou. Snad proto v poslední době lidé stále častěji navštěvují nejrůznější věštce, kartáře, astrology, senzibily. Každý chce znát odpověď na nejrůznější otázky, které mají vazbu směrem k budoucnosti. Tento trend není v dějinách lidstva ale žádnou novinkou. Už v dávné minulosti se po Zemi pohybovali nejrůznější proroci a věštci, aby lidstvu sdělovali své vize do budoucna.
Určitý časový úsek v dějinách lidstva můžeme právem označit jako dobu proroků. Alespoň tak se o období před Kristem zmiňuje starozákonní část bible. Kdo byli proroci? Encyklopedie Diderot je definuje jako osoby mluvící božím jménem, pronášející boží sdělení, pokyny a úsudky ohledně minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. Starozákonní proroky bychom mohli rozdělit do dvou hlavních kategorií. Tou první jsou proroci kultovní, kteří byli spjati především s královskými svatyněmi. Druhou skupinu tvořili proroci bibličtí. Ti se prohlašovali za boží posly a zvěstovatele. Všichni tito věštci byli pevně a nezlomně přesvědčeni o tom, že právě ta jejich proroctví jsou pravdivá a dozajista se uskuteční. Tito lidé často vynikali i v magii a dokázali křísit mrtvé. Informace o věcech budoucích k nim přicházeli prostřednictvím snů, vidění či slyšení.
K nejznámějším starozákonním prorokům patřil například Eliáš. Žil na přelomu 10. a 9. století před Kristem. Tento boží služebník ostře vystupoval proti modlářství. Jeho život prý provázely nejrůznější zázraky. Ty vyvrcholily tím, že byl v ohnivém voze odvezen do nebes. O něco později se na scéně objevuje Ezechiel. Působil jako duchovní vůdce a opora Židů v babylónském zajetí. I tento člověk vyřkl řadu proroctví. Izajáš je dalším prorokem. Je po něm pojmenována nejrozsáhlejší prorocká kniha Starého zákona. Klíčovým Izajášovým proroctvím byla předpověď narození Ježíše Nazaretského.
A to už se dostáváme k největšímu člověku a prorokovi, který kdy žil, k Ježíši Kristu. Když se jednoho večera před svým odchodem sešel se svými učedníky na Olivové hoře poblíž Jeruzaléma, slíbil jim, že se na pozemský svět vrátí. Učedníci se ho ptali, jak poznají jeho příchod. Tehdy jim Pán řekl: „Zatmí se Slunce a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe… Nastane veliké zemětřesení, Slunce zčerná jako smuteční šat, měsíc se zkrvaví. Apoštolové tehdy neměli ani potuchy, že tato slova jsou spíše než jim určena budoucím generacím. Vše nasvědčuje tomu, že toto proroctví se ačalo naplňovat už v roce 1755.
Země se zachvěla. Zpočátku to byly drobné otřesy, takové, jakých modrá planeta zažila nesčetně. Rychlostí, jakou se vteřinová ručička sunula vpřed, nabíraly záchvěvy na intenzitě. Nikoho by v tu chvíli nenapadlo, že se stává svědkem nejstrašnějšího zemětřesení v dějinách lidstva. Země se otřásla v Evropě, Americe i Africe. Záchvěvy byly patrné i v Indii, Velké Británii, Norsku či Švédsku. Katastrofa zasáhla přinejmenším deset milionů čtverečních kilometrů. Mizely kostely a chrámy, veřejné budovy, obytné domy. Z nitra Země se ozýval strašlivý hřmot a dunění. Moře ustoupilo od břehů, ale vzápětí se objevila přívalová vlna, která smetla vše, co bylo na pobřeží Španělska a Afriky. Na mnoha místech vypukl požár. Během šesti minut lisabonského zemětřesení, které připomínalo konec světa, zahynulo na devadesát tisíc obyvatel. Od té doby se katastrofy podobného typu objevují na planetě Zemi v mnohem větší míře. Přesto, že věda s sebou přinesla nové komunikační prostředky, jako telefon, telegram, internet a další, lidé jsou si stále vzdálenější. V devatenáctém století se objevuje katastrofa v podobě dvou válek, které zasáhly celý svět. Rozvodňují se řeky a zaplavují rozsáhlá území, dochází k vzestupu kriminality a násilí.
Žijeme v období, kdy jsme svědky naplnění řady proroctví. O jednom jsme se již zmínili. Jsou tu ale další. V letech 970 až 870 před Kristem obývala území Sáby v Arábii královna Sybila Kumana. Tato žena předpověděla řadu událostí, které se vztahují k dvacátému století a dnešní moderní době. Ve svých vizích zmiňovala auta, letadla, podmořské čluny, pády velkých říší a království. Mimo jiné předpověděla i to, že ženy budou mít tendenci se oblékat podobně jako muži (ženy sukní svých odloží, a sukněmi mužů odívati se budou).
Dalším známým prorokem, který vznášel věštby k dnešní době byl Nostradamus, vlastním jménem Michel de Notre-dame. Žil v letech 1503-1566. Působil jako francouzský lékař a astrolog. Byl osobním lékařem francouzského krále Karla IX. a astrologem Kateřiny Medicejské. Je autorem astrologických předpovědí. Vize psal ve znameních a šifrách (viz následující kapitola).
Existují ale proroci, o kterých nikdo neví, a mnohdy se pohybují v naší blízkosti, aniž bychom tušili jejich schopnosti. Takovým člověkem by mohl být i Daniel z Prahy. Tento mladý muž se intenzívně zajímá o ezoteriku, paranormální jevy a jiné záhady. V dětství měl několik snů, které se dříve či později vyplnily. V červenci roku 2002 měl Daniel zvláštní vizi. Byl večer a on pracoval u počítače. Najednou se mu zatmělo před očima a náhle se objevil obraz Pražského hradu, který plakal. Slzy pak stékaly uličkami, které se změnily v potoky. Na Malé Straně se potoky spojovaly a utvořily řeku, která ústila do Vltavy. Daniel své vizi nerozuměl. Jen cítil, že se stane něco dost nepříjemného. O této události informoval svoji známou. Po třech týdnech přišlo rozluštění. Hladiny mnoha řek stouply a přišla povodeň, jakou Česká republika dlouho nezažila.
Teoreticky lze konstatovat, že kousek proroka je v každém z nás. V běžném životě se čas od času setkáváme s různými předtuchami. Mnohdy je nazýváme intuicí. Ve skutečnosti se může jednat o zárodek prorockého umu.
