Cháron, známý v řecké mytologii jako převozník duší, je spojován s temným podsvětím. Je synem dvou prastarých entit: Ereba – personifikace temnoty a stínu, a Nýx – bohyně noci. Jeho úlohou bylo převážet duše zemřelých do říše mrtvých Hádesu.
Cháron je v mýtech obvykle zobrazován jako starý kostěný muž v kápi, držící veslo a pohánějící svůj temný člun, který pluje po mystických řekách Styx nebo Acherón, tvořících hranici mezi světem živých a mrtvých.
Za svou službu byl Cháron odměňován obolusem – mincí vloženou mrtvým na jazyk, která sloužila jako platidlo za převoz. Pokud mrtvý na zaplacení neměl, byla jeho duše odsouzena k toulkám po březích řeky po stovky let, což bylo vnímáno jako velké neštěstí. Proto bylo běžné, že se při pohřbu vkládala do úst zemřelého mince.
Cháronův příběh a jeho obraz se postupem času staly známými symboly smrti a přechodu duší do podsvětí. Přestože je spojen s temnou a smutnou stránkou lidské existence, je také symbolem nezbytnosti a nevyhnutelnosti konce života. Jako převozník duší ztělesňuje Cháron pojetí smrti jako cesty nebo přechodu, nikoli jako definitivního konce.
Zboží na s tématikou CHÁRON zakoupíte zde
V umění a literatuře je Cháron častým motivem. Nejznámější zobrazení Chárona najdeme Danteově „Božské komedii“ (epické dílo napsané italským básníkem Dante Alighierim na počátku 14. století), kde je popsán jako strašný a temný průvodce duší. Jeho obraz se vyskytuje v mnoha literárních a uměleckých dílech, od antických váz a nástěnných maleb až po moderní film či televizi.
Přítomnost Chárona v naší kultuře a mytologii připomíná náš vztah ke smrti a nevyhnutelnost přechodu na „druhý břeh“. Příběh a zobrazení Chárona představují smrt jako běžný jev v našem životě, současně však zdůrazňují, že je i neodmyslitelnou součástí společného lidského prožívání.
