Vykládání karet se datuje někdy do sedmdesátých let čtrnáctého století. Nejstarší dochované karetní listy pak pocházejí z raného patnáctého století. O kartářství v tomto období vypovídá Kniha osudu, která byla tištěna mezi lety 1505 a 1510 v Mainzu u Joanna Schoeffera. Tehdy, jak se zdá, měly karty již své významné postavení. Rozhodujícím obdobím pro předpovídání je pak zvláště osmnácté století, doba osvícenecká. V této době se objevují magické kroužky, alchymie zažívá nový rozmach a vykládání karet dosahuje vysoké úrovně. Od osmnáctého století si tak čtení osudu pomocí karet zachovalo svou oblibu až po naše časy. Z této doby pocházejí různé karetní hry z Anglie, Francie i Německa. Jsou známy i významné osoby, věštci a věštkyně, například parukář Aliette, zvaný Etteila, který zpracoval zvláštní a na svou dobu velice okultní hru. Vůbec nejslavnější věštkyní devatenáctého století byla Mademoiselle Lenormand z Paříže. Říká se, že Napoleonova žena Josephine de Beauharnais si od ní nechala nejednou poradit.
Podívejme se nyní, na jakém principu kartářství funguje.
Jedna z teorií bere v úvahu existenci vyšších možností (Bůh, mimozemské civilizace, duchové mrtvých, jiné astrální bytosti), které budoucnost každého člověka znají. Tyto bytosti pak předávají zvláštní schopnosti svým vyvoleným, kteří se tak dostávají do pozice média. I když v tomto případě ne takového, jak si ho většinou představujeme. Podle této domněnky samotný výklad provádí duchovní bytost a vykladač je jen prostředníkem.
V jiném případě, a ten se i mně zdá vcelku rozumný, jde o naše podvědomí. Tedy přesněji o komunikaci podvědomí člověka, který chce znát svoji budoucnost, a vykladače karet. V tomto případě je nutné, aby byl kartář velmi dobře seznámen s kartami, které používá k výkladu. Každý list má totiž svoji nezaměnitelnou energii. A protože mozek je ve své podstatě nejdokonalejší počítač, dokáže vyhodnotit údaje, které se do něho dostanou z podvědomí klienta s informacemi o energii jednotlivých karet. Podvědomí následně „vybere“ kartu odpovídající danému problému. Pak záleží na výmluvnosti vykladače a jeho dovednosti viděné správně podat.
Na co všechno se karet můžete zeptat? Na vše, co vás zajímá. Karty totiž prozradí jak dobré, tak špatné věci. A tak se můžete dovědět o narození dítěte, o nové lásce, ale stejně tak o nemoci či smrti.
Někdo možná namítne, proč se o svoji budoucnost zajímat, když ji stejně nelze změnit. To je jeden z největších omylů. Zkusme si na chvíli cestu životem představit jako cestu temným dlouhým tunelem. Nikdo, kdo tím tunelem prochází, nevidí na krok před sebe. Neví tedy, do čeho v kterém okamžiku může narazit. Vykladač karet je v tomto podobenství někdo, kdo má svítilnu a pocestnému na požádání jeho životní cestu na malý okamžik osvítí. Ten má pak možnost vidět překážky, které jsou před ním, a pokud nejsou příliš velké, tak se jim vyhnout. Osudová životní cesta přitom vždy začíná na jedné straně tunelu a končí na straně druhé.
Co ale dělat proto, abyste i vy porozuměli tajemství karet? Snad nejjednodušší způsob jak se v kartách naučit číst spočívá v tom, že budete provádět výklad událostí, které se již staly a jichž jste byli svědky vy osobně. Při samotném výkladu pak můžete porovnávat karetní sestavu s tím, co jste zažili. Postupně zjistíte, jaký význam ta či ona karta má v jaké kombinaci. Při vykládání vás zaujme pokaždé něco jiného. Jednou to může být barva obrázku, jindy výraz tváře nebo předmět, který postava drží.
Demonstrujme si to na kartě Smrt. Tato karta je v očích laika považována za jednu z nejhorších. Často bývá spojována s tragédií, se smrtí, těžkou nemocí či nenadálou situací. A právě tato karta může signalizovat pravý opak. Pokud totiž vnímáme smrt jako konec života, můžeme ji vnímat jako počátek něčeho jiného, mnohdy i lepšího. Dejme tomu, že si výklad nechá provést těžce nemocná žena. Dominantní kartou v jejím výkladu bude právě smrt. Na první pohled by se zdálo, že tu zmíněná žena dlouho nebude. Jenže karta Smrt může stejně tak znamenat konec oné nemoci a začátek nové epochy v podobě zdravého života. Zde je vidět, že záleží na kombinaci karet a hlavně na rozlišovací schopnosti vykladače.
Nyní se podíváme, jak samotný výklad provádět. Existuje celá řada příruček a návodů, jak karty míchat a jak provádět jejich rozložení. Není důležité se těchto „osvědčených“ způsobů držet. Zkuste si vymyslet vlastní metodu, způsob, který vám bude nejbližší. Budete to totiž vy, kdo bude karty vykládat. Nakonec zjistíte, že vaše vlastní metoda je pro vás mnohem srozumitelnější, že se v ní mnohem lépe orientujete. Mějte ale na paměti, že před samotným výkladem musíte mít jasno, proč vůbec chcete karty vykládat. Zda je to proto, že chcete druhým pomoci, nebo proto, že považujete tento způsob činnosti za perspektivní výdělečnou aktivitu. V tom případě pozor – mnoho těch, kteří se do kartářství pustili z ryze účelových důvodů, mělo po čase psychické problémy.
Za zmínku snad stojí ještě to, že přijdou okamžiky, kdy s vykladačem karty „odmítají mluvit“ Stává se to většinou v případech fyzické nebo duševní únavy. Ale také v případech, kdy se klient vnitřně zablokuje, a tak dojde k přerušení komunikace obou podvědomí. Podobná situace může nastat i tehdy, když se budete pokoušet provádět výklad na nějakou událost několikrát po sobě (jedná se o takzvané ověřování). Karty poskytnou stejnou odpověď maximálně třikrát (osobní zkušenost), a to jen v ojedinělých případech.
Vykládání karet s sebou přináší nejen zábavu, ale také odpovědnost. A to především k těm, kterým sdělujeme jejich budoucnost. Buďte tedy opatrní.
