Vězeňská cela na konci světa, tak nějak by se dal charakterizovat Křivoklát – původně dřevěný lovecký hrad, jehož první zmínky spadají do roku 1109. Jedná se tedy o jeden z nejstarších a nejvýznamnějších hradů, jehož původními majiteli byli Přemyslovci. V druhé polovině 13. století prodělal historický stánek první ze svých velkolepých změn. Byl přestavěn na kamenný gotický hrad. O několik let později, v roce 1307, postihl stavbu první požár. Nejspíše se tak stalo v souvislosti s dobytím hradu Vilémem Zajícem z Valdeka. Křivoklát a malebnou krajinu v jeho okolí si oblíbil král Karel IV., který zde pobýval především v době svého mládí. Další významnou rekonstrukci prodělal Křivoklát na přelomu 14. a 15. století za vlády Václava IV. V roce 1422 opět vyhořel a podlehl vpádu husitských a katolických vojsk. Ke konci 15. století proběhla další velká rekonstrukce a zhruba o století později sloužil Křivoklát jako vězení. V té době upadla jeho sláva a význam. V roce 1643 vypukl na hradě další obrovský požár, který napáchal značné škody. V roce 1826 zachvátily Křivoklát plameny znovu. Na přelomu 19. a 20. století byla provedena poslední rozsáhlá rekonstrukce.
Křivoklát se nachází mezi Berounem a Rakovníkem, v místech, kterých jakoby se ani nedotkl ničivý duch civilizace. Do panenských zákoutí zdejší krajiny vyrážíme po kolejích. Jen občasné zahoukání motoráčku ruší zdejší klid. Okolní krajina se zdá být naprosto ideálním námětem pro nejrůznější báchorky, pověsti či legendy. Při troše fantazie si může obyčejný smrtelník představovat nejrůznější pohádkové situace a podivuhodné bytosti v nich vystupující. Taková představa provází i naši expedici. S každým kilometrem, kterým se blížíme ke státnímu hradu Křivoklát, nabýváme přesvědčení, že právě tato historická stavba musí být opředena přinejmenším desítkami nejrůznějších legend. Těšíme se na bílou paní, bezhlavého rytíře, duchy hradních pánů či tajemné kroky nebo jiné podivuhodné příběhy. Marně.
Krátce po poledni přicházíme na hradní nádvoří. Jak se dozvídáme, nejsou zde žádná nadpřirozená stvoření, žádné zvláště zajímavé legendy, žádné pověsti nahánějící husí kůži či jiné paranormální jevy. Jako by se zde i v tomto směru zastavil čas. Tajemné bytosti tak připomínají jen marionety v hradním muzeu loutek či rytířské brnění ve vstupní bráně.
Křivoklát – vězení
A tak snad nejzajímavější legenda se vztahuje k období, kdy Křivoklát sloužil jako vězení. V té době zde byl uvězněn i alchymista Eduard Kelley, v některých záznamech nazýván také Engellender. Alchymistu přijal do svých služeb císař Rudolf II. A protože měl s předchozími alchymisty špatné zkušenosti, rozhodl se, že si nováčka osobně vyzkouší. Eduard Kelley s tím ochotně souhlasil. Nechal si přinést velkou bednu a nějaké látky. Poté vyndal několik lahviček s jakousi tekutinou. Nedůvěřivý císař si vše důkladně prohlédl a ohmatal, aby se přesvědčil, zda alchymista nemá zlato někde ukryté. Pak sám namíchal látky do kelímku a roztavil na ohni. V té chvíli trval Eduard Kelley na vyklizení místnosti s odůvodněním, že bude vyvolávat duchy, kteří provedou samotnou přeměnu. Císař souhlasil a osobně zapečetil vstup do místnosti. Asi po hodině se vrátil zpět. Jaké bylo jeho překvapení, když na dně kelímku leželo několik kousků zlata. Eduard Kelley byl rázem pasován na zlatého rytíře. „Štastný“ císař dostal zlatou horečku. Těšil se, jak se jeho císařská pokladnice bude prohýbat pod hromadami zlata. Rudolf II. však doufal a čekal marně. Alchymista neustále něco připravoval a tvrdil, že hvězdy nemají tu správnou konstelaci, které je zapotřebí pro úspěšnou výrobu zlata. Císař netušil, že byl v průběhu alchymistovy zkoušky oklamán. Truhla, kterou si Kelley nechal přinést, měla totiž dvojité dno.
Po nějakém čase se císařským dvorem začalo šuškat, že alchymista je obyčejný podvodník. Už předtím mu bylo za podvody, na znamení hanby, odříznuto ucho. Kelley se tuto skutečnost snažil zamaskovat dlouhými vlasy. Pravda vyšla napovrch v okamžiku, kdy mu jeden z dvořanů při vzájemné potyčce odkryl vlasy. Alchymista to psychicky nevydržel a svého protivníka probodl kordem. To už došla trpělivost i samotnému císaři. Ten nechal podvodníka odvézt na Křivoklát, kde ho uvěznil ve věži Huderce. Zde měl být tak dlouho, dokud neprozradí tajemství vztahující se k výrobě zlata, neobjeví elixír mládí nebo nenajde kámen mudrců. Eduard Kelley nelenil. Vypráví se, že v nestřežených chvílích splétal z látek silný provaz, na kterém se jedné noci spustil z věže. Útěk se nezdařil. Provaz pod tíhou vězně praskl a ten se zřítil na skálu, kde si zlomil nohu. Ta mu musela být amputována a nahrazena dřevěnou. Po tomto pádu byl Eduard Kelley propuštěn. Zbaven cti a veškerého majetku se nějaký čas potloukal po Čechách. Po nějakém čase byl opět uvězněn za podvody. Tentokrát v Mostě. I odtud se pokusil uprchnout. Útěk se mu nezdařil, a tak se rozhodl, že požitím jedu ukončí svůj život. Tak se také stalo.
fantasy zboží | vyzkoušejte také naše cestovatelské stránky www.levna-dovolena.com
