V novopohanském druidském roce bychom našli čtyři důležité svátky -Samhain, Beltane, Oimelc a Lughnasadh. Tím nejdůležitějším byl Samhain. Znamenal začátek zimní poloviny keltského roku. Den před Samhainem byl posledním dnem starého roku a den po tomto svátku představoval první den roku nového. Skončilo období hojnosti, úrody, plození a přicházel čas chladu, tmy a zimy. Bylo zapotřebí se rozloučit s vlídnou částí roku. A to Keltové opravdu uměli. V předvečer Samhainu se zapalovaly ohně, jedlo se a hodovalo.
Samhain měl i svůj náboženský nádech. Druidové přinášeli bohům oběti a prosili je, aby byla zima vlídná, aby zásoby vydržely přes zimu, aby se dožili příchodu jara a aby je bohové ochraňovali před neštěstím a pohromami. V některých regionech pak obyvatelé pálili hadrovou figurínu, která ztělesňovala všechno zlo, jež by člověka mohlo potkat. Samhain měl ale i magickou moc. Tento den byl ideální k naplnění všech kouzel či přání. Proroctví a věštby odhrnují závoj mezi minulostí, současností a budoucností. Na hřbitovech zapalovali Keltové malé ohníčky, neboť věřili, že se v tento svátek vracejí do pozemského života duše zemřelých. Ohníčky pak měly sloužit jako orientační znamení a zdroj tepla, u kterého se duchové mohli ohřát. Keltská mytologie však varuje. Do pozemského světa mohou v tento den vstoupit i zlé mocnosti z říše temnot. Rej astrálních bytostí končí před úsvitem. S prvními slunečními paprsky pozbývají duchovní bytosti svých sil. Zvyk vítání mrtvých spojený se zapalováním svíček převzala později církev a dnes ho slavíme 2. listopadu jako Dušičky. V Americe je tato tradice známá po názvem Halloween.
Nejstarší dochované zmínky o Samhainu bychom našli v keltském lunárním kalendáři, který byl vyryt do bronzových tabulek, a je datován do 1. století po Kristu.
I v dnešní moderní době se po celém světě konají rituály spojené s tímto keltským svátkem. Jeden takový se uskutečnil u Elbersova statku v Praze 10. Je půl páté odpoledne a my se blížíme k místu slavnosti. Slyšíme magické bubnování, scházíme k potoku. Tady na prostorném plácku mezi stromy utvořili lidé obrovský kruh. Větvemi korun prosvítá měsíc a dotváří tak přímo magickou atmosféru. Rituál Wicca zahajuje Jakub Zahrada. Wicca je pohanské náboženství, které uctívá jak ženský tak mužský aspekt. Bohy však redukuje pouze na Boha a Bohyni, a to proto, že bohy chápe spíše jako zástupce za takzvanou božskou sílu. Na scénu přichází Bohyně. Putuje kolem přítomných a očišťuje je od všeho negativního. Když je dílo očisty dokonáno, jsou povolávány jednotlivé zemské živly – země, voda, oheň a vítr. Každý z nich se představuje a zmiňuje svoji úlohu. Dohromady pak pomáhají zvýšit energii v kruhu. Následuje loučení se světlem. Bohyně zapaluje oheň, lidé v kruhu se dávají do pohybu. Zpěvem a tancem oslavují Boha a Bohyni. Samhain je ale také svátek splněných přání. Ten, kdo vhodí do ohně tajemnou směs bylinek a své přání vysloví, dočká se jeho splnění.
Všem radovánkám musí být ale jednou konec. Je třeba se přesunout do světa tmy, tedy do období zimy. V tuto chvíli má každý možnost setkat se s někým blízkým, který již není mezi živými. Stačí jen natáhnout ruku a vnímat blízkost takové bytosti. Přichází loučení s jednotlivými živly. Jakub Zahrada jim děkuje za jejich přítomnost. Poté se loučí i s Bohyní. Rituál končí. Období zimy přebírá na několik měsíců vládu nad krajem.
