Statisíce, možná milióny lidí na celém světě byly podle průzkumů nejrůznějších organizací uneseny mimozemšťany. V některých případech se tito lidé stali „králíkem“, na němž vetřelci vykonávali podivné pokusy. Na celé záležitosti je zajímavá přinejmenším skutečnost, že valná většina unesených, z různých koutů naší planety, popisuje své věznitele velmi podobně – jsou menší šedivé postavy, mají vejčitý obličej a velké oči. Únosci své oběti zpravidla paralyzují a uvedou do stavu pasivity, který vzniká například po požití sedativ. Takto připravení jedinci jsou transportováni zpravidla nějakým člunem do létajícího talíře. V některých případech jim mimozemšťané vysávají veškerou energii, jindy na nich dělají nejrůznější pokusy, které jsou často i velmi bolestivé. V případě žen dochází ojediněle i k sexuálnímu zneužití.
Svou zkušenost s mimozemšťany má i pan Marek z Písku. Při vzpomínce na události, které se odehrály jedné letní noci roku 2001, mu ještě teď po letech naskakuje husí kůže. „Ležel jsem v posteli a chystal se ke spánku,“ začíná své vyprávění muž středních let. „Když jsem usínal, cítil jsem, jak se moje tělo zdvihá a pomalu vznáší nad postelí. „Potom jsem uviděl sám sebe, jak ležím na pohovce.“ V tu chvíli se před mužem objevil temný výtah. „Nechtělo se mi do něj vstoupit, ale nějaká podivná síla mě přímo vcucla.“ Když byl Marek uvnitř, dalo se zařízení do pohybu. „Přitom jsem viděl, jak se pohovka s mým tělem vzdaluje kdesi v hlubině a cítil, jak za mnou stojí menší bytost,“ dodává pozorovatel, který byl během tohoto prožitku paralyzován. „Když výtah zastavil, oslnila mě prudká záře. Nevím jak, ale najednou se moje tělo objevilo na chladném stole a kolem mě se pohybovaly stíny podivných bytostí.“ Od tohoto okamžiku si muž nic nepamatuje, a to až do chvíle, kdy se zase v temném výtahu vracel zpět do svého lůžka. „Unesli mě mimozemšťané!“ To dodnes tvrdí písecký občan, pro kterého bylo násilné setkání s jinoplanetníky silně traumatizující.
Unesli pana Marka opravdu mimozemšťané? To je otázka, kterou druhý den po setkání s naším uneseným pokládáme paní Monice. Ta je odbornicí na problematiku mimozemských civilizací. Podle jejího názoru je to velmi pravděpodobné. „Lidí, kteří byli v kontaktu s mimozemskými posádkami, je opravdu hodně, a to i u nás v České republice. Markova výpověď obsahuje indicie, které hovoří pro přímý kontakt s mimozemšťany.“ Podle Moniky ztrácí unesený jedinec ve většině případů pojem o čase. Někdy si celý únos nebo jeho část ani nepamatuje a detaily si vybaví například až v okamžiku, kdy je v jeho těle objeveno cizí těleso. Jako příklad uvádí příběh jedné ženy z USA. „Paní zjistila, že jí cosi brání v dýchání. Navštívila tedy svého lékaře, a ten jí provedl několik vyšetření. Mimo jiné ji poslal na rentgen. Snímek odhalil drobné tělísko, které se podařilo chirurgicky odstranit. Předmět se pak dostal do rukou vědcům, ale ani jeden z nich nepřišel na to, z jakého materiálu bylo tělísko vyrobeno a k čemu mohlo sloužit,“ dodává Monika, která podotýká, že příběh pana Marka je téměř totožný s celosvětově zdokumentovanými únosy mimozemšťany.
A co na to psychologové? K příběhu píseckého občana se staví spíše skepticky. Jsou toho názoru, že tvrzení „unesených“ jsou pouhým výmyslem, za kterým se skrývá touha po zviditelnění, finanční profit, hypnogické či hypnopomické stavy (stav mezi vědomím a spánkem), ve kterých člověk prožívá živé sny. V případě pana Marka máme o tomto názoru ale pochybnost. Únos pro něho byl nepříjemný a nechtěl o něm mluvit. Podobné zážitky neměl nikdy předtím a ani potom. Po zdravotní stránce se cítí dobře.
Rozmach únosů lidí vesmírnými návštěvníky začal podle Moniky v roce 1961, kdy došlo k únosu Betty a Barneye Hillových. Od té doby násilných transportů do laboratoří mimozemských posádek přibylo, a to v nebývalém měřítku zejména v Americe. „Domnívám se, že předmětem tohoto mimozemského výzkumu jsou především lékařské testy a bádání v oblasti rozmnožování lidstva,“ vysvětluje Monika.
Jedním z unesených byl i Ed Walters z Floridy. Ten se s mimozemšťany setkal 11. listopadu 1987, kdy fotografoval jejich dopravní prostředek. Ten ho následně modrým paprskem zdvihl do výše a omámil. Oblouzněnému muži se pak před očima pohybovaly obrázky nejrůznějších psů, jakoby listoval ve velké knize. Od toho okamžiku si událost vybavuje jen matně. Druhý den předal pořízené fotografie redakci místních novin. Ed Walters viděl UFO ještě mnohokrát. Prohlašoval dokonce, že mu mimozemšťané voperovali do hlavy implantát. Ten v roce 1988 lékaři skutečně objevili a chirurgickým zákrokem odstranili. Celým případem se zabývala i ufologická organizace MUFON. Po zhlédnutí fotografií a výslechu Ed Walterse došla k závěru, že se jedná o reálný zážitek a dala tak červenou spekulacím o možném podvrhu.
Zdá se, že se z naší planety stává bohatý zdroj biologického materiálu pro vědecké účely mimozemských civilizací. Pan Marek je jen pouhým střípkem v této „králičí“ mozaice.
